Pohádky pro děti a dospělé

Co se děje doma, když ...

 

Tady je ke stažení celá audiokniha:

audioteka.com/cz/audiobook/co-se-deje-kdyz


O zatoulané utěrce

Bylo takhle k půlnoci, všichni už odešli spát, jen na lince v kuchyni zůstalo cosi ležet. Přes tmu to nebylo zdálky vidět, takže musíme přijít blíž. No a už to nabírá tvar, ale stále to nepoznáváte, že? Já ještě taky ne! Takže se skloníme ještě níž. Tak a je to kostkovaná utěrka na nádobí, kterou tatínek patrně zapomněl po večeři uklidit.

Utěrka se malinko protáhla a podívala se kolem sebe. Byla tma tmoucí a nebylo vidět vůbec nic, protože venkovní lampa, která vždy lehce prosvětlovala noční kuchyň, nesvítila. Buď v elektrárnách někdo zaspal, nebo je lampa rozbitá, pomyslela si utěrka. Pomalu se začala hýbat, aby se dostala na háček, kam patřila a kde si vždycky hezky hověla. Jakmile se však dala do pohybu, zavadila o kávovar, který spal jako po flámu a malinko chrápal. „Co se to u všech nedopražených zrnek děje? “ ozvalo se do tmy. „Nic se neděje,“  špitla utěrka. „Jen v klidu spi.“ „Uach,uáá, hmmmm!“ zahartusil kávovar. „Ale děje se, právě jsem usnul a ty mě budíš. Vyzývám tě na souboj cizinče, budeme se bít!” řekl v polospánku kávovar. „Cože bít, vždyť jsem tě jenom probudila, odpusť mi to prosím. „Aha, takže ty mě nechceš oloupit o kávu a utéct?” „Ale vůbec ne. Jenom hledám správnou cestu. A v té tmě se mi to vůbec nedaří!” „A kdože to vlastně jsi?” „Utěrka.” „ Tak to máš říct rovnou, děvče!” zívnul kávovar a zase rychle usnul. A polekaná utěrka si oddechla.             

Hodiny na stěně tikaly do voňavé kuchyňské tmy, protože na stole ležela čerstvě upečená bábovka. Utěrka se sunula tou vůní co nejtišeji dál. Jenomže se najednou do čehosi zamotala. „Proč mě budíš?“ ozvala se rychlovarná konvice. „Promiň, já nechtěla,“ omlouvala se utěrka. „Vracím se na své místo, ale v té tmě nic nevidím. “ „To si ty, utěrko?“ zeptala se konvice. „Jo, jo, to jsem já.“  A utěrka konvici vylíčila, co se jí stalo. „Ty a víš, že jdeš na úplně jinou stranu!“ řekla nakonec konvice. „Cože?!“ „No, tvůj háček je vpravo od kuchyňské linky, nicméně ty míříš nalevo, tedy špatným směrem!“, ukončila své vysvětlování konvice. „Ajaj, to jsem to ale popletla. Děkuju ti!“ A tak se utěrka začala pomalu vlnit na druhou stranu.

Zůstat takhle v noci ve tmě na půl cesty domů není žádná legrace. Už, už si myslíte, že jste kousek od cíle a ono ne. Musíte změnit směr, zmobilizovat všecky síly a znova vyrazit. Je to jako když se ztratíte v noci v lese a zjistíte, že jste od místa, kam máte dorazit, ještě mnohem dále, než jste si mysleli, což nikomu na dobrém pocitu nepřidá. A v téhle situaci se ocitla naše utěrka. Bylo jí už i trochu do pláče, protože cesta se zdála nekonečná, a navíc ve tmě nebylo vůbec vidět, jak daleko je její háček.

Takže se vydala zase na cestu. Tmou, tichem, vůní a teplem, které se v kuchyni stále drželo. Úplně ztratila pojem o tom, jak dlouho už vlastně takhle putuje. Zdálo se jí, že vandruje celé hodiny a hodiny. Byla už unavená a rozlámaná. Udělala ještě jeden malý pohyb a tu se ozvalo: „Utěrko, pročpak tady bloudíš sama nocí? Pročpak nejsi na háčku? ” „To já bych si velice ráda už zase hověla na svém místě! Ale zapomněli mě tady uprostřed kuchyňské linky a já se v té tmě nemohu zorientovat, kde vlastně ten můj háček je.” A tu se znova ozvalo: „Vždyť už je to jen malý kousek. Párkrát se ještě smýkneš a budeš doma!” „Děkuju, ” řekla s radostným výrazem utěrka, pokud takový výraz vůbec mohla udělat.

Ptáte-li se, čí byl ten moudrý hlas ze tmy, tak dobře děláte. Patřil totiž zkušenému sporáku, který měl v kuchyni nejlepší přehled. Přes den byl celý zapálený do práce a pro svou vášeň doslova hořel! Uměl pomalu dušené ragú stejně jako rychle restované soté, a když s ním spolupracovala jeho horkovzdušná trouba, tak to potom teprve byla kulinářská symfonie!  V kuloárech se mluvilo, že to pečou spolu, a já musím přiznat, že to byla pravda. A jak jim to panečku slušelo! Nicméně v noci sporákova vášeň pro vaření vychladla a on se ponořil do hlubokého přímo budhistického ticha. Někdy dokonce při meditaci zažíval i extaticky příjemný pocit blížící se nirváně, opouštěje přitom na chvíli koloběh strastiplného pozemského bytí.

Ale zpátky k naší zapomenuté utěrce. Ta měla naopak k nirváně velmi daleko! Prožívala svou životní cestu, vandr plný trmácení. Nicméně v předtuše blízkého návratu zmobilizovala své síly a přes sporák zamířila ke svému háčku. I přes tmu začala poznávat tu část kuchyně, kde se vyskytovala nejčastěji a kde byla už vlastně doma. Už jenom kousek a bude to, pomyslela si. Najednou se ale zastavila o cosi, co leželo těsně pod jejím háčkem. Hmatá a hmatá…, no, vždyť to je přeci soused ručník, který překvapivě vůbec nespal! „Ahoj utěrko!” řekl. Kde jsi byla celou dobu, za chvíli už bude svítat? Už jsem se bál, že jsi se ztratila, nebo hůř, že tě dokonce vyhodili!” „Víš, zapomněli mě na lince a pak už byla tma a já se ztratila a nevěděla, jak se vrátit, ” řekla. „Tak pojď ke mně, ať si odpočineš,” navrhnul ručník a pomohl jí na háček.  Úterka byla plachá a maličko se ostýchala. I když se s ručníkem už nějaký čas znala, tohle ji ještě nenabídnul! Ale když ucítila jeho teplo, pevnost a jemnost, podotýkám, že to byl froté ručník, tak se do něj na lince stulila, nechala se obejmout a v za chvíli zaslouženě usnula.

Takže když ráno objevíte, jak se konce utěrky a ručníku na lince objímají, nechte je chvíli pospolu. Možná jen odpočívají po strastiplné cestě, ale možná taky právě prožívají první příjemné zážitky něčeho zcela nového a nádherného.


 

Kontakt

Hynek Nekuža Starodejvická 1898/6
Praha 6
160 00
Dejvice
737 933 563 nekuza@seznam.cz